"...Pro Izraelce zadostiučinění, pro Palestince prohloubení beznaděje na návrat" - Samozřejmě že na návrat můžou zapomenout, nikdo z nich snad nemyslí vážně že by se vracel. Podobně jako Sudeťáci na návrat do Čech. Palestinci se tenkrát podobně účastnili boje za zničení Izraele, ti co sami "uprchli" tak s nadějí že se brzy vrátí jako vítězní bojovníci až se podaří Izrael zničit a Židy povraždit. Problém Palestinců je, že odmítají uznat Izrael jako takový a odmítají mírové soužití. Za všechno si můžou sami ...

Odkud tak dobře víte, co chtějí Palestinci. Představte si samu, utečete jako Židovka před Němci, chcete se vrátit, ale ono Vám barák obsadí Čech. Jak se budete cítit?

Oxfordský profesor historie Avi Shlaim v rozhovoru připomíná kořeny dnešní nestability Blízkého východu a kritizuje dokument, jímž Britové slíbili arabskou Palestinu Židům:

Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/sto-let-vytesnovani-arabu-v-palestine-dxr-/tema.aspx?c=A171227_000320_pozice-tema_lube

Moc zajímavé čtení... děkuji...

Charta OSN v čl. 80 zajišťuje Židům na území Mandátu stejná práva, jaká zde měli před válkou, tedy i právo osidlovací za stejných podmínek, jaké zde mají dosavadní usedlíci. Rezoluce RB č. 242, přijatá po Šestidenní válce v r. 1967, stanovila kritéria pro mírová jednání mezi zúčastněnými stranami. Vyzvala je k uzavření mírové smlouvy a ponechala Izraeli správu nad dobytým územím až do "dosažení spravedlivého a trvalého míru na Středním východě". Po dosažení tohoto stavu se má Izrael z území obsazených v Šestidenní válce stáhnout. Ten stav dodnes dosažen nebyl, protože s výjimkou Egypta a Jordánska arabské státy mírovou dohodu s Izraelem vytrvale odmítají, válečný stav tedy de facto stále trvá.Pro budoucí hranice Izraele stanovila rezoluce 242, že musí být "bezpečné a uznávané"; tuto podmínku demarkační čára příměří z r. 1948, tzv. "zelená linie" evidentně nesplňuje. Rezoluce také výslovně stanoví, že tato linie "v žádném případě nepředjímá budoucí politickou nebo územní hranici a nepřiznává žádné územní nároky a pozice pro budoucí konečné mírové řešení palestinského problému"

Poslední věty v té rezoluci ale nejsou, že ano? A pokud rezoluce ukládá IDF povinnost stáhnout z okupovaných území, tak to znamená za tzv. zelenou linií.

Pokud mluvíte o spolupokrytectví, co říkáte odsunu (i vyhnání) tří milionů Němců, bez náhrady.

Jaký bez náhrady? Náhradu si vybrali předem během války a okupace. Sice ty náhrady sebral stát (aby mohl lépe pokračovat ve válce) a jednotlivci nedostali nic, ale tak už to v celé historii lidstva chodí.

Tak nějak jste doktore zapomněl zmínit, co od Arabů po vyhlášení nezávislosti Izraele následovalo.

Obsazení 2/3 území, které mělo připadnout arabskému státu.

Proč Palestinci od roku 1947 do roku 1967 si nezaložili vlastní stát, když Gazu okupoval Egypt a Západní břeh a východní Jeruzalém Jordánsko .

Protože v Chartumské deklaraci se ti okupanti svého břemene zbavili.

Původní vlastí tak zvaných Palestinců je Egypt, Sýrie a do Palestiny začali přicházet po první světové válce. Palestince nikdo z Palestiny nevyhnal odešli sami na žádost Ligy arabských států.

Nicméně Plán pro rozdělení Palestiny ukládal jak židovskému, tak arabskému státu chránit práva národních menším jako oko v hlavě. Takže nelze najednou po 70. letech vyrukovat s nějakou tézí o původní vlasti.

Den Nakby=den hrůzy.

Souhlas, i když bych tak sebekritický názor u palestinských Arabů ani jejich adorantů neočekával. Opravdu den hrůzy, kterým promeškali ustanovení vlastního státu. Pravda, mnozí na tom vydělali, protože, dle nich, jen blázen kupuje poušť.

Ale, uvědomuji si, autor to tak asi nemyslel, co?

Můžete nějak rozumně vysvětlit, proč den vyhlášení Izraele považují Arabové za "den hanby"?

Bývalý izraelský diplomat Abba Eban kdysi řekl: "They never miss an opportunity to miss an opportunity."

Mohli mít svůj stát už taky 70 let, kdyby ho vyhlásili toho 14.5.1948, místo aby zkusili zahnat Židy do moře. Nepovedlo se, a linie příměří skončila o značný kus dál.

Mohli mít svůj stát kdykoliv později, ale místo toho v roce 1967 zase zkusili zahnat Židy do moře. Nepovedlo se, a linie příměří skončila o značný kus dál.

A zkusili to ještě v roce 1974 a nedopadli o nic líp.

Mohli mít svůj stát podle dohod z Oslo, ale Arafat raději zahájil intifádu.

Mohli v pásmu Gazy ukázat, co dovedou - a ukázali, proměnili to území v teroristickou základnu.

Ale prohlášení pana Ebana je mimo mísu. Představitelé palestinských Arabů ustavili svou vládu jako jedinou podmínku vzniku státu v souladu s Plánem OSN.

V r. 1967 začal válku Stát Izrael náletem na Egypt. A to ještě nepočítám, co se dělo předtím nad syrským územím a tako v Golanských výšinách.

Hlavně nelze pochopit, proč je bráněno velmi tvrdě uprchlíkům podívat se na vlastní domovy, když se jedná de facto o spoluobčany Státu Izrael? Je stříleno do vlastních lidí.