Tomáš Klus, po druhé…

Když jsem v minulém článku psal o tom, že Tomáš Klus vstoupil do politiky, nebylo to proto, že bych se domníval, že do politiky vstoupit chce, z čehož mě někteří diskutéři obvinili. Rovněž jsem se v tom článku nezmiňoval, že

                                                           by někdo veřejně známý nemohl veřejně říkat svůj názor, z čehož mě zas obvinili jiní. Někdo mě dokonce napadl, že mám zřejmě nějaký problém s lidmi, kteří veřejně deklarují svůj názor. Minule to prý byl Tomáš Halík, teď zase Tomáš Klus.“

Je to nepochopení. Problém není v deklaraci samotné. Může však vzniknout v načasování (v případě Tomáše Kluse), anebo v obsahu (v případě Tomáše Halíka).

Těm, kteří ale můj článek opravdu četli (a pochopili o čem je) a v diskuzi uvedli své argumenty pro, či proti, těm upřímně děkuji…

A nyní k meritu věci.

Ten článek vlastně nebyl o politice i když se politiky samozřejmě dotýkal, neboť v něm šlo o veřejné vyjádření nesouhlasu (všeobecně známé osobnosti) k osobě premiéra Andreje Babiše, a končil mým přáním, aby se dotyčná (všeobecně známá a víceméně oblíbená) osobnost "ušpinila" co nejméně.

Politická aréna je totiž velmi zrádná. Nemusíte se ušpinit až namočením do nějaké (budoucí) nečisté akce, či kontaktem s nečistým politikem. Můžete se ušpinit už pouhým vstupem. Tím prvním krokem. A co je hlavní, nemusíte se ušpinit viditelně, ale uvnitř. Znám dokonce několik lidí, kteří přesně tohoto (prvního) kroku litovali. Bez ohledu na to, zda v politice setrvali, nebo učinili okamžitý krok stranou, či zpět… anebo neudělali dalšího už vůbec nic.

Chtěl bych se věnovat tomu problému víc do hloubky, neboť si myslím, že rozhodně je o čem diskutovat. A dopředu zdůrazňuji, že netvrdím, netvrdil jsem a nikdy tvrdit nebudu, že na něco takového nemá Tomáš Klus právo.Samozřejmě má.

Pokud ale někdo svůj postoj (k čemukoli) zveřejní, musí (nebo by alespoň měl), počítat s tím, že se může stát terčem kritiky, nesouhlasu, polemiky… a já nevím, čeho ještě dalšího. Prostě to, co bylo do chvíle zveřejnění osobním, důvěrným, intimním, je náhle vystaveno na odiv všem a osvětleno tím nejasnějším světlem.

Velmi dobře se (v "pohnutých letech") pamatuji na vyjádření Františka Filipovského, když hájil své „brutálně apolitické“ stanovisko, které by jiní označili možná mnohem pejorativnějším způsobem. On se tehdy veřejně přiznal k tomu, že je herec - a nejenom, že neumí dělat nic jiného - ale nic jiného ani dělat nechce a nebude, neboť své povolání miluje natolik, že „podepíše“.

Bylo to zbabělé? Ignorantské? Odsouzeníhodné?

Ne! bylo to velmi smutné… Nicméně, taková doba tehdy byla .

Tomáš Klus je písničkář, textař, skladatel a herec. Je tedy součástí šoubyznysu. Skládá texty, zpívá, hraje. Baví lidi. Rozesmává je, rozplakává, dojímá, potěšuje... Aby tuto svou práci mohl vykonávat, potřebuje jeviště, sály, festivaly… prostě taková místa, kde se dá jeho profese provozovat. Kdyby toto všechno vlastnil, byl by „svým pánem“ a nemusel by řešit vůbec nic. Jenomže tak dobře na tom ještě není.  Je tedy (prozatím) odsouzen k tomu, aby vystupoval tam, kde mu to umožní někdo jiný. Někteří jiní. Je-li mezi nimi někdo, či „něco“, co patří Andreji Babišovi, tam Tomáš Klus vystupovat nebude.

Je to statečné? Obdivuhodné? Následováníhodné?

Ne. Je to alibistické…

Umělci lidi baví, lékaři lidi léčí. Umělci potřebují ke své činnosti sály, lékaři ordinace. Je to velmi podobné. Ne všichni lékaři mají svou vlastní ordinaci. Naprostá většina tedy provádí svou práci v nemocnicích, poliklinikách, či ordinacích, které jim rovněž nepatří. Pokud by některé takové zařízení sponzoroval, či dokonce vlastnil Andrej Babiš, znamenalo by to, že lékaři v oněch zařízeních jsou pokrytci, pokud by se mezi sebou nechvalně vyjadřovali o některých aktivitách Andreje Babiše? Nebo by dokonce měli z těchto lékařských zařízení odejít? Ublížili by tím Andreji Babišovi?Nandali by mu to? Ne. Ublížili by pouze jen svým pacientům, kteří by potom dojížděli za svými oblíbenými lékaři někam až bůhví kam a někteří by si museli dokonce začít hledat lékaře nové.

Něco obdobného bude nyní čekat všechny posluchače a diváky, kteří mají rádi Tomáše Kluse. Těm všem svým způsobem ublíží, nicméně on bude mít dobrý pocit z toho, že bude "kompatibilní s tím, co říká", jak prohlašuje na DVTV.  

Ale je tu ještě jeden aspekt. Jsou podnikatelé, kteří vlastní mnoho majetku. Dávají práci mnoha lidem. Něco takového nedokáže každý. Mnoho podniků přece zkrachovalo, mnoho jich bylo vytunelováno, mnoho jich bylo prodáno do zahraničí a mnoho jich je v zahraničí (v daňových rájích) alespoň přihlášeno. Někteří z těch, o nichž ale mluvím, přispívají i na charitu, anebo sponzorují nejrůznější kulturní, sportovní a společenské akce.

Každý z nás má (při hodnocení jejich "fungování"), na vybranou:

Buď je může prověřovat, jestli náhodou mezi nimi není někdo, kdo by nebyl hoden nám svými penězi pomáhat,

anebo budeme prostě rádi, že nám pomáhají a měli bychom jim poděkovat.

Možná to někoho překvapí, ale žijeme v demokracii. Alespoň si to myslíme a neustále se o tom i mluví. Neměli bychom tedy nechat ono prověřování na policii a soudech a ne na nenávistných hrátkách opozičních politických stran?

Voliči dali Andreji Babišovi dostatečně velkou důvěru a policie ho nezatkla a soud neodsoudil. Tak na co si to tu stále hrajeme?

Opozici přece nikdy nepůjde o to, aby (hlavně) vzkvétal stát. To hlavní, co opoziční politiky zajímá je zpochybnit kvalitu politické práce vlády, legitimitu ministrů, eventuálně na ně rovnou nakydat tolik špíny, aby se stali napříště nevolitelní... a jim se (konečně) otevřela cesta do uprázdněných vládních křesel. Nikdy to nebude jiné...

Tomáš Klus by si měl (dle mého soudu) ujasnit, pro koho vlastně pracuje. Pro své posluchače a diváky, jimž dokáže přinášet radost - nebo pro současnou opozici, které může svými plošnými politickými prohlášeními přihrávat nové voliče?

A ještě na závěr.

Bylo mi v minulém článku rovněž vytýkáno, že asi těžko pochopím, „že existuje cosi jako zásadovost, mravní étos apod.“

Myslím, že mohu onoho mravokárce uklidnit. Ano, mám jisté tušení, že něco takového i v dnešní době existovat ještě může. Nicméně i na toto mám poněkud jiný názor, nežli onen oponent. V tom článku jsem svou alternativu uvedl dost jasně: Kdyby dotyčný umělec namísto promluvy (k celému národu), prostě „jen“ konal…

Karel Kryl ten rozdíl vyjádřil naprosto přesně: „Zaujímáme postoje, místo, abychom stáli“.

Anebo ještě srozumitelněji: „Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv“ (Matouš 6/1).