Efekt jedenáctého září byl dvojí:
1 - Sociální, kdy na základě zákona Patriot act (schváleného kongresem 25. října 2001), došlo k výraznému omezení mnoha (doposud platných) svobod všech občanů nejenom v USA, ale i v zahraničí.
2 – Vojenský, kdy případné napadení cizích států „svazovalo“ ruce všem politickým protivníkům a to jak na půdě OSN, tak kdekoli jinde, takže Spojené státy si (od této chvíle) mohly dělat vše, co pro svoje potřeby považovaly za nutné, či správné. Napadení Iráku a Afghánistánu by v jiné době bylo jen stěží možné, přičemž důvod předpokládaných zbraní hromadného ničení v Iráku byl pouze zástupný, ve snaze získat k napadení souhlas Valného shromáždění OSN. Pro armádu Spojených států určen nebyl, jelikož naprostá většina tehdejších vojáků byla přesvědčena o tom, že se jedná o odplatu za jedenácté září.
Jenomže - objevil se mocný protivník, který Spojeným státům začal pomalu ale jistě dělat stále větší problémy. Tím protivníkem byl čas. Čas, který původní hrůzy a strachy lidí utišil a začal probouzet i politiky takřka celého světa, takže již bez mandátu OSN nebylo možno dělat si na světě cokoli. Pouze jen mantinely mandátu (hrubě) nedodržet, což se "povedlo" zrealizovat v Libyi.
Pak přišel další protivník – Putin, jenž jako bájného Fénixe vykřesal Ruskou federaci z popela státního bankrotu... a v jejím čele nastolil opět bipolární svět.
Z vojenského hlediska to byla pro Spojené státy pohroma.
Naopak ve sféře sociální problémy nejsou (a nebudou), jelikož kongres Spojených států vždy poslušně prodlužuje platnost trvání zákona Patriot Act. (První vypršení platnosti bylo 31. prosince 2005.)
Bylo třeba vymyslet něco, co by z hlediska vojenského mělo podobnou účinnost, jako 9/11. A podařilo se. Červená čára a chemické zbraně. Jejich "použití" přinese Spojeným státům (ale i jejich spojencům) stejně uvolněné ruce, jako "dějinný" pád dvojčat.
Je to elegantní řešení, jež lze uplatnit kdykoli a kdekoli na světě. Hlavně je nutno jednat rychle, dokud mediální masáže nepřestanou účinkovat, neboť nejenom Putin, ale i čas jsou na protilehlé straně.
Hlavně nečekat na skutečné a usvědčující důkazy.
Pokud světová veřejnost dokázala (jako hmatatelný důkaz) spolknout neporušený pas (Mohameda Atty), ve žhavém, téměř pyroklastickém betonovém prachu ze dvou mrakodrapů, jež se - dokonce všechny (tři)! - na vzdory fyzikálním zákonům, rychlostí volného pádu zřítily do svého středu... není potřeba si dělat starosti s dokladováním čehokoli...