Při propagaci války na faktech nezáleží

    Jsme neustálým terčem reklamního šílenství. V poštovních schránkách, v novinách a časopisech, na televizních obrazovkách, prostě všude. Proč...? 

     Protože je třeba nakupovat všechno, co se nabízí. Všechno, co bylo vyrobeno. Možná to nekoupíte právě vy - ale někdo jiný určitě ano. Na reklamu se vynakládají obrovské peníze a buďte si jisti, že se to vyplácí.

     Platí tu základní pravidlo: Abyste mohli (cokoli) prodat, musí to někdo potřebovat a musí o vás vědět. U dobře vedené reklamy ta první podmínka není až tak podstatná…

     Nevyrábějí se ale jen věci praktické a k životu nutné. Např. zbraně. Vyrábí se proto, že se na nich dá vydělat snad vůbec nejvíc.

     Myslíte si, že někdo bude vynakládat obrovské částky na výrobu zbraní jenom proto, aby mohl (dříve, či později) veškerý svůj smrtící arzenál přetavit na pluhy? Jistěže ne! I zbraně, jako cokoli jiného, je potřeba prodat. K tomu jsou nutné války. Je úplně jedno, kde budou. Blízko, či daleko - hlavně, když budou "pořádné"… a pokud možno i dlouho trvající.

     Propagovat zbraně (prozatím ještě) nejde. Je to přece jen tak trochu amorální. Podporovat však války, tak na to jsme si již zvykli. Rovněž terminologii máme v malíčku. Nepodporovali bychom nikdy agresi! Podporujeme ale války „humanitární“  a  „preventivní“. Hlavně však války "obranné", jako je např. podpora Kyjevské vlády proti ruské „agresi“. Nemyslíme pochopitelně podporu morální, ale podporu skutečnou, tj. dodávání smrtících zbraní.

     Reklama války musí být sofistikovaná. Už od dob Goebbelse víme, že nesmí být zřejmá. Nezáleží na faktech, ale na probuzení emocí, k čemuž např. velmi dobře slouží zainteresování známých osobností. (Proč si myslíte, že Husák dal podepsat nechvalně známou Antichartu právě umělcům a nikoli dělnické třídě…?) I dnešní umělci stojí mediálně (až na velmi nepatrné výjimky), na straně pro-válečného proudu, v jehož čele je Karel Schwarzenberg. Pan Kalousek (Schwarzenbergův symbiont), je válečným štváčem č. 1. Je až obdivuhodné, jak (bez uzardění) mluví o ruské "agresi". Přitom neexistuje pro toto tvrzení žádný (nezpochybnitelný!) důkaz. Pokud by takové důkazy byly, nebylo by nic jednoduššího, nežli je předložit… a doslova jimi utlouct světovou veřejnost. 

Je trestuhodné, že media vytvářejí zkreslený obraz Ruska, pokud jde o ukrajinskou krizi?

     Ano, trestuhodné to je! Ale není to vina medií. Media jsou pouze prostředníkem. Zprostředkovatelem přenosu informací. Mají obrovskou moc, to všichni víme. Myslíte, že nějaká (jakákoli) vláda ponechá tak mocnou "zbraň" bez dozoru? Pochopitelně nenechá. Jen opravdu málo kdy mohou media aktivně narušit směr hlavního proudu. Je to víceméně "diverzní" činnost, za níž (pokud ji vůbec zaregistrujeme) bychom měli být více než vděční.

     Bude to dost pejorativní přirovnání, ale představte si, že nahrajete něco na flešku (tedy také medium) a někomu ji dáte. Když si ji doma přehraje, zavolá vám a vy s hrůzou zjistíte, že si ta fleška "dovolila" informace natolik pozměnit, že postavila na hlavu to, co jste chtěli původně adresátovi sdělit. Takovou flešku pochopitelně ihned vyhodíte…

     Neposlušné veřejnoprávní medium by dopadlo stejně. Platí to pochopitelně i o mediích soukromých, neboť každý majitel si bude korigovat proud svého media se směrem hlavního proudu, nebo se směrem vlastním, nicméně ani tam se tedy  medium   nemůže chovat tak, "jak by chtělo".

     Je to cenzura a nesvoboda slova?

     Nesmysl! Máme přece spoustu důkazů o tom, že každý dnes může naprosto svobodně říkat cokoli a to nejenom někde na rohu ulice, nebo po hospodách, ale přímo do mediálního prostoru. K tomu slouží v "demokratických" státech blogy.

     Blogy jsou blýskavým šidítkem zastírajícím tvrdou cenzuru hlavního mediálního proudu. Finta spočívá v tom, že hlavní proud oslovuje několik milionů občanů, kdežto blogera zaobírajícího se rubrikou s názvem politika, maximálně tak několik desítek tisíc. Jinými slovy, žádné nebezpečí hlavnímu proudu nehrozí.

     V ukrajinské krizi je pro vládu ČR (tedy i hlavní mediální proud), Rusko agresorem a hrozbou míru.

     Není to sice opřeno a žádná fakta, ale to není podstatné. Mnohem důležitější je dodržet pravidlo nestora válečné propagandy Goebbelse: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. 

     Nakonec - ty události jsou z loňského roku, tedy nikterak vzdálené. Přesto bych je zde rád (pro osvěžení paměti), zrekapituloval: 

     Nepokoje na Majdanu přerostly v ozbrojený puč. Demokraticky zvolený prezident Ukrajiny (Viktor Janukovič) musel opustit svou vlast, aby si zachránil holý život a místo něho se do čela Ukrajiny dostal Oleksandr Turčynov, dosazený pučistickou vládou. USA spolu s EU (jejichž politikové přece od samého počátku navštěvovali barikády na Majdanu) namísto toho, aby požadovaly nové demokratické volby… a s pučisty jednat rázně odmítly - začaly s nimi (proti všem zásadám demokracie a slušného chování) spolupracovat.

     Když tato "nová" vláda začala připravovat zákony, které byly vysloveně namířeny proti rusky mluvící menšině, tak dvě východní oblasti (v nichž naopak rusky mluvící obyvatelstvo tvoří naprostou většinu) uspořádaly referenda ohledně nezávislosti na nepřátelsky se chovající vládě v Kyjevě. Tato referenda byla (nejenom pučistickou vládou, ale i garanty „demokracie“ USA a EU), naprosto ignorována. Lid těchto dvou oblastí se proto rozhodl bránit svá práva na sebeurčení (mimochodem zakotvená v Chartě OSN) třeba i vlastním životem. Došlo k občanské válce…

     Namísto toho, aby USA a EU (když ne po dobrém, tak např. uvalením embarga)   donutily    Kyjevskou vládu k dialogu se separatisty, tak ji naopak podporovaly (a podporují stále) v tom, že Ukrajina musí zůstat jednotná. Autonomie, jakož i federace byly smeteny se stolu, a to jak Kyjevského, tak spojeneckého!

     Spojenci (USA a EU) nadále tedy jen „přihlížejí“ tomu, jak Ukrajinská armáda ostřeluje z těžkých zbraní (a bombarduje) svou vlastní zem, jak vyvražďuje svůj vlastní národ, který   "musí zůstat jednotný“  … (Uchráněn byl pouze Krym. Tam nedošlo ani k pouličním bitkám, ani k upalování lidí zaživa, ani tam nebyly domy rusky mluvících Ukrajinců srovnány se zemí…) 

     Embargem naopak USA a EU „obdařily“ Rusko, neboť stále dokola opakují mantru o ruské vojenské spoluúčasti - pro kterou doposud nepředložily žádný (nezpochybnitelný!) důkaz, a kterou Rusko od samého začátku kategoricky odmítá.

     Naproti tomu spoluúčast Ruska (která je skutečná a nezpochybnitelná) - humanitární konvoje - slaboduše považuje (na základě tvrzení ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka) za spoluúčast podezřelou, ba dokonce přímo diverzní…

     K pochopení tragédie (nejenom té) ukrajinské, ale všech ostatních barevných revolucí a agresí - od rozpadu SSSR, tedy od konce studené války po současnost, doporučuji video, týkající se záměrů a cílů Pentagonu, právě z této doby: 

     Březen 1991, po operaci „Pouštní bouře“ (Kuwait). Generál Wesley Clark v něm cituje Paula Wolfowitze, v té době 2. náměstka ministra obrany USA, tedy třetího nejmocnějšího muže Pentagonu.

       Wolfowitz tehdy (šokovanému Clarkovi) řekl: „Pravdou je, že jsme se chtěli zbavit Saddama Husseina a to se nepovedlo. Z jedné věci jsme se však poučili. Teď víme, že když použijeme vojsko na středním východě, tak nás Sověti nemohou zastavit“ a dodal: „Máme tak pět, deset let k vyčištění těch pro-sovětských režimů, Sýrie, Irán, Irák, než se dostane k moci nějaká další supervelmoc, aby nám mohla konkurovat.“

     V té době nemohl ještě nikdo tušit, že tou „další“ supervelmocí bude právě Rusko. Napadení Iránu sice zabránit nemohlo, avšak napadení Syrie (2014) už ano.

(Nyní je tu ale i tak nová „naděje“, jak zničit Bašára Assada - během války proti Islámskému státu...) 

Záznam celého projevu generála Clarka najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=LXrnprlMyB8

***

Pokud je ohrožen mír kdekoli na světě, může to znamenat ohrožení míru celého světa.

     Politikové by proto měli všemi diplomatickými prostředky takováto ohniska eliminovat a nikoli zvažovat vojenskou (válečnou) pomoc jedné, či druhé straně konfliktu. A to nejenom proto, že mnozí synové, otcové, bratři, či manželé... se z válek nevracejí. Nejde "jen" o ty na bojišti.Dnešní války se čím dál tím víc podobají genocidě:

1. Světová válka                10 % civilních obětí

2. Světová Válka                50 % civilních obětí

Válka ve Vietnamu             70 % civilních obětí

Válka v Iráku                      90 % civilních obětí

***

Dovětek:

Možná bychom si už konečně měli přiznat tu nejtragičtější pravdu nového století:

Jsme opět na té nesprávné straně!