Aby bylo jasno!

Někdy se v diskusi pod článkem najdou až takové výzvy, že je (vzhledem k rozsahu odpovědi), mnohem přijatelnější napsat k nim článek nový.

Což se mi právě stalo u obou posledních "Venezuel". 

Jak jistě většina z vás ví, tak kauza Venezuela spadá do oblasti „vývozu demokracie“. Do států, které sice o dodávku demokracie nežádali, nicméně Spojené státy usoudily, že ji přesto potřebují. Předpokládám, že asi tak polovina lidí (z jakéhokoli statistického souboru), s něčím podobným nesouhlasí.  Patřím mezi ně.

Jeden kolega, patřící do skupiny druhé, napsal (mimo jiné) i tyto dva diskusní vstupy, na něž bych rád zareagoval: 

„Pane Máji, nelžete. Třeba u nás se to s demokracií povedlo bez krveprolití. Nebýt tlaku USA, máme tu pořád zatuchlý totalitní režim. Vy zřejmě takové režimy máte v oblibě, jinak si nelze vysvětlit vaši náklonnost k Madurovi, který zrovna takový buduje.“

Anebo: „Existují země, které USA osvobodily a teď je v nich demokracie. Nejsou to všechny, ale takové země existují. Jmenujte jedinou zemi, kterou osvobodilo Rusko, a zavládla v ní demokracie. Všude tam, kde Rusko zasáhne, buď zavládne chaos, nebo nastoupí či se prohloubí diktatura. Rusko vůbec nikam nikdy nepřineslo svobodu. To vám nevadí? Opravdu je ten "satan" USA?“

Nebýt tlaku USA, máme tu pořád zatuchlý totalitní režim?

Pokud si vzpomínám, tak před listopadem 1989 žádný tlak USA nebyl nikde vidět… a naproti americkému velvyslanectví byla dokonce za skleněnou tabulkou k vidění kamera Veřejné bezpečnosti, která vchod velice pečlivě sledovala… a na chodníku (na straně kamery), se bez přestání  procházeli „nenápadně vyhlížející" příslušníci STB či VB. Zprávy na radiu Svobodná Evropa byly rušeny a samizdaty si rozdávali tak akorát chartisté více méně jen mezi sebou navzájem… takže nějakého Václava Havla viděli občané republiky poprvé až na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí, kam se chodilo zvonit. Krveprolití nebylo proto, jelikož o žádnou revoluci nešlo. Bylo to poklidné předání moci, režírované tak, aby se nikomu nic nestalo a všichni se (na svých postech), mohli dál těšit z ranních červánků a ještě světlejších zítřků... i po listopadu. (Někteří z nich se těší dodnes.)

Pokud onen dotyčný diskutující nějaký tlak pamatuje, tak už jenom fakt, že jsme se rozhoupali málem jako poslední země sovětského bloku - který se sám blížil k rozpadu (což se uskutečnilo dva roky po nás), tak rozhodně moc velký být nemohl.

Vidím to přesně obráceně, americké velvyslanectví začalo vyvíjet politický tlak hlavně po listopadu. Naprostou špičkou byl v tomto oboru pan Andrew H. Schapiro…

Všude tam, kde Rusko zasáhne…?

Slovo „všude“ je specifické spíše pro USA. Pokud jde o RF, tak jsou to pouze čtyři zásahy: Čečensko, Jižní Osetie a Abcházie, Krym a Sýrie. S výjimkou Sýrie, kam RF vstoupila až mnoho měsíců po „úřadování“ USA (ovšem jako jediná země pozvaná zákonitým demokraticky zvoleným prezidentem), nám zbývá Čečensko, Jižní Osetie s Abcházií a Krym.

Proti nim si postavte Afghánistán, Irák a Libyi.

Kde je větší chaos a nesvoboda? Já osobně bych nechtěl žít ani v jedné z těchto sedmi destinací. Pokud bych si ale musel vybrat, rozhodně by to nebyl Afghánistán, Irák či Libye.

Za zmínku stojí i pohnutky, které ke konfliktům vedly. U Abcházie a Jižní Osetie to bylo jejich napadení Gruzií, podrobnosti zde. U Krymu to byla ochrana rusky mluvících obyvatel proti řádění fašistických fanatiků z Majdanu, podporovaných pučistickou vládou, v době občanské války, a na základě celonárodního krymského referenda.

Pokud jde o Afghánistán, Irák a Libyi, šlo o prachsprostou agresi. Ano – i u Libye, protože mandát OSN byl pouze na bezletovou zónu - a na nic jiného!

Ale je tu ještě i jiná skupina států, které sice Spojené státy nezničily úplně, ale jen „poznamenaly“. Utrpením a krví…: Angola, Argentina, Bolívie, Chile, Demokratická republika Kongo, Dominikánská republika, Grenada, Guatemala, Haiti, bývalá Jugoslávie, Indonésie, Kambodža, Kuba, Laos, Vietnam…atd. atd… No – a Venezuela je opět jen další v pořadí.

Stačí si vzít do ruky Chartu OSN:

Preambule, čl. 2, odst. 4:

Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýchkoli jiných způsobů neslučitelných s cíli Organizace spojených národů.

Mohu se vsadit o co chcete, že v opačném případě (Venezuela versus USA) by tento článek musel být respektován dokonale.