1968 - Vietnamská vesnice My Lai, a 2014 - Ukrajinské město Oděsa

Co mají společného?  V obou lokalitách se odehrály zločiny proti lidskosti, během několika málo hodin. V tom jsou stejné. V jednotlivostech se však diametrálně liší…

Při masakru v My Lai bylo zavražděno asi 400 civilistů. 

Při masakru v Oděse bylo zavražděno asi  50 civilistů. Možná ale i víc...

V My Lai vraždili vojáci cizí armády: Američtí vojáci vraždili Vietnamské vesničany.

V Oděse vraždili civilisté a nebyli z cizího státu: Občané vraždili své spoluobčany.

Dva roky po masakru v My Lai obvinila americká armáda 14 důstojníků, z nichž byl nakonec (po desetiměsíčním soudu) potrestán jen jeden jediný: Poručík William Calley byl odsouzen na doživotí za vydání rozkazu střelby do civilistů . (Dva dny po nabytí rozsudku byl prezidentem USA omilostněn.)

Pět let po masakru v Oděse nebyl ukrajinskými soudy obviněn nikdo… Rada bezpečnosti OSN už dvakrát obdržela žádost RF, aby se oděským masakrem zabývala a zahájila mezinárodní vyšetřování. (V obou případech USA a Velká Británie použily právo veta.)

Statistika (nalezených) identifikovaných občanů, kteří přišli o život tam, kde se narychlo před smrtí chtěli ukrýt. Zajisté doufali, že do příchodu Policie: 

Osmnáctiletý chlapec a třicetiletý muž, zemřeli po vyhození z okna.

Dvaadvacetiletá žena a třicetiletý muž byli ubiti k smrti, 

Jednadvacetiletý, dvaatřicetiletý, čtyřiatřicetiletý, čtyřicetiletý, pětapadesátiletý a devětašedesátiletý muž, třiatřicetiletá a devětapadesátiletá žena, zemřeli následkem udušení.

Devětadvacetiletý, třicetiletý, dvaatřicetiletý,  pětatřicetiletý, osmatřicetiletý,devětatřicetiletý a šestačtyřicetiletý muž, byli zastřeleni.

Sedmadvacetiletý a padesátiletý muž, byli ubiti po vyskočení z okna hořící budovy.

Osmačtyřicetiletý a pětapadesátiletý muž a jednašedesátiletá žena, zemřeli na následky popálení.

Pětačtyřicetiletý a šestačtyřicetiletý muž, zemřeli po vyskočení z okna.

Pětapadesátiletá žena byla zardoušena.

Devětadvacetiletý, čtyřicetiletý, jednačtyřicetiletý,pětačtyřicetiletý, sedmačtyřicetiletý, šedesátiletý, šestašedesátiletý a sedmdesátiletý muž a dvaapadesátiletá žena, byli zaživa upáleni.

Osmapadesátiletý muž zemřel po postřelení a vyhození z okna.

Osmapadesátiletý muž byl ubit k smrti a potom spálen.

Dvaatřicetiletý muž zemřel po zbití a shození ze žebříku.

Kulikovo pole

Na tomto snímku je vidět Dům odborů a prostranství před ním je tzv. Kulikovo pole. Již před oním tragickým dnem si proruští aktivisté na tomto prostranství před budovou postavili stany, vyráběli zde transparenty a informační panely, hlavně však pódium k nejrůznějším řečnickým aktivitám. Na tomto snímku je např. vidět jedna z takových akcí ze dne 13. dubna 2014.

Stáli za touto tragédií provokatéři, nebo extrémisté?

Oficiální verze

 Vše začalo útokem protivládních demonstrantů na skupinu prokyjevsky smýšlejících fotbalových fanoušků, jejichž skupina šla na stadion na ligové utkání. „Neplánovali jsme žádnou politickou demonstraci,“ řekla agentuře AFP Natalja Petropavlovská, která se pochodu zúčastnila. Útočníci měli fanoušky bít, střílet na ně a házet zápalné lahve. Čtyři lidé ze skupiny fanoušků při útoku zemřeli.

K napadené skupině se potom ale přidali další lidé, kteří na počátku již byli na stadionu. Posílený dav potom podle ministerských informací přešel do protiútoku. „Byl to rozezlený dav, který toužil po odplatě,“ uvedla Petropavlovská. „Chtěli tábor zlikvidovat a podpálit,“ dodala.

Neoficiální verze

Podle neoficiální verze šlo při střetu uvnitř města o provokatéry. O útok pod falešnou vlajkou. Samotný incident na Kulikovo poli je potom přisuzován hlavně Pravému sektoru.

Co s tím…?

V ulicích města se "setkali" zastánci jednotné Ukrajiny (Majdanovci) a proruští aktivisté (Antimajdanovci). Antimajdanovci (Ať již to byli skutečně oni… nebo to byli provokatéři), rozběsnili dav tím, že v jejich táboře došlo i k ztrátám na životech…  V tomto rozpoložení se Majdanovští vydali směrem na Kulikovo pole. 

Nyní to nejpodstatnější: Zatímco při střetech ve městě se odehrávalo vše  za účasti Policie - tedy v její režii, tak na Kulikovo pole se Policie dostavila až v čase, který odpovídal spíš nástupu úklidové čety. Totéž můžeme říci i o příchodu hasičů.

Co to znamená?

Znamená to asi tolik, že taktovka byla z rukou Policie předána někomu jinému. Jen těžko si totiž můžeme představit, že by policejní ředitel ponechal naprosto bez dozoru běsnící dav chlapů ozbrojených pálkami, tyčemi a střelnými zbráněni, mířící na méně početnou skupinku politických aktivistů s vysokým podílem žen a starých lidí (jakož i na ploše Kulikova pole nahodile diskutujících, nebo jen procházejících občanů, pravděpodobně i rodin s dětmi) - kteří všichni nebudou mít jinou možnost kam se před přicházejícími ozbrojenci schovat, nežli do budovy, která jediná tu byla při ruce. Tedy spolu s proruskými aktivisty. 

Nic vás nenapadá…?

No, přece - něco tak šíleného muselo mít naprosto nezbytné politické krytí. To nejvýše možné, což nebyl v té době nikdo jiný, nežli samozvaná kyjevská vláda včele s Arsenijem  Jaceňukem. Muselo být dopředu chtěné - se snadno předvídatelným výsledkem a předem zastřešené beztrestností pro všechny aktéry i "herce".

Morálka politiků není morální, ale účelová.

Proto se vždy musíme ptát pouze jen na to - komu to, či ono politické rozhodnutí prospělo. Nikoli na morálku, právo či pravdu.

Stejně tak i v tomto případě. Separatistický tábor proruských aktivistů byl zlikvidován a žádný jiný již v Oděse (po těchto zkušenostech nikdy), nevznikne... a vědomí ukrajinských nacionalistů se dostalo tak vysoko, že by jim i sám Bandera mohl možná závidět...

Pro zájemce nabízím dva výmluvné dokumenty. První je krátký (7:30), ten druhý je časově náročnější (1:58:30), ale i tak doporučuji...