Krym nebyl ani tak v roce 1954 Chruščovem darován , jako spíš v roce 1991 ukraden...

Vadí mi, že se v Krymské otázce všichni neustále zaklínají celistvostí Ukrajiny, tedy zájmem Ukrajiny… a zájem Krymu v podstatě nezajímá nikoho...

 Pokud jej přesto obyvatelé Krymu vyjádří - a to velmi pregnantně - jsou umlčováni, zesměšňováni a ignorováni celým západním světem. Prostě prakticky pro všechny politiky západu (našeho prezidenta nevyjímaje), šlo o nezákonné přivlastnění Krymu.

Protože při tomto (údajném) násilí nepadl ani jen jeden jediný výstřel, nezbylo jim nic jiného, nežli neuznat výsledek referenda.

Jak to bylo (v minulém století...)

To darování Krymu za éry N. S. Chruščova bylo (svým provedením jistě neetické), ve skutečnosti však pouze jen formální, neboť Krym zůstával nadále součástí Sovětského svazu. Navíc to mělo i jistou logiku, protože víceméně zemědělský Krym byl zcela závislý na dodávkách vody a elektrické energie z Ukrajinské SSR.

Když začalo v Sovětském svazu docházet na "lámání chleba", byl Krym ve zvláštním postavení. Zatímco se mnoho států chtělo od Ruska odtrhnout (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Gruzie, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán...), tak Krym se chtěl naopak zpět k Rusku připojit. 

Proto se také ihned - jakmile to bylo možné - tedy v době, kdy se Gorbačov chystal podepsat smlouvu o novém uspořádání Sovětského svazu (na základě dobrovolnosti jednotlivých republik), opět přihlásil ke své původní státnosti... a dne 20. ledna 1991 se v celorepublikovém referendu 93, 3 % zúčastněných vyslovilo pro obnovení původní Krymské autonomní sovětské socialistické republiky.

V srpnu téhož roku však došlo v Moskvě k puči, jenž měl odstraněním Gorbačova zabránit podpisu chystané nové federální smlouvy…

Této situace využil Kyjev - a bez ohledu na výsledky lednového referenda na Krymu, vyhlásil samostatnost celé Ukrajiny.

Tím došlo ke skutečnému  oddělení Krymu od Ruska.

I když Gorbačov srpnový puč nakonec ustál, tak 25. prosince 1991 rezignoval, načež dne 31. prosince 1991 došlo k zániku Světského svazu jako takového.

Ukrajinou ukradený Krym se ale nevzdával. Již 26. února 1992 změnila Krymská národní rada autonomii za nový název Republika Krym a 5. května došlo k jejímu podmínečnému vyhlášení. Byla přijata i nová ústava, která mj. umožňovala znovupřipojení k Rusku. Měla být potvrzena dalším referendem dne 2. srpna 1992.

15. 5. 1992 ale Ukrajinský parlament Krymskou deklaraci nezávislosti anuloval a dal Krymskému parlamentu týdenní ultimátum na zrušení referenda. Krymský parlament pak pod tímto tlakem zrušil dne 19. 5. 1992 své rozhodnutí o státní samostatnosti, což potom vyústilo opět do kompromisu autonomie.

Ukrajinská vláda zrušila krymskou ústavu i prezidentský úřad a zavedla přímou správu ukrajinského prezidenta, která byla zrušena až po zklidnění situace koncem roku 1995. Následující rok vstoupila v platnost nová ústava definující Krym jako součást Ukrajiny.

Nejsem politik, stejně, jako ani vy, kteří tento článek čtete, asi politiky nejste. Neptám se nikoho, co si mám (anebo musím), o připojení Krymu k Ruské federaci myslet. Snažím se pouze jen pochopit a zaujmout své vlastní stanovisko. O to stejné, prosím i vás... (budete-li číst dál...)

Jak to bylo v tomto století

Co se stalo, to všichni víme. Abychom ale pochopili, co obyvatelé Krymu cítili tehdy a teď, nabízím k zamyšlení jednu teoretickou podobnost z krajiny nám blízké. Z krajiny naší.

Představte si, že by v období Československé republiky byla tato  federací (tedy nejenom něco přes jeden rok, ale mnohem déle) a některý z našich tehdejších prezidentů by daroval Slovensku Moravu. Nestalo by se až tak moc, jelikož i potom by přece byla Morava nadále součástí Československa.  Ocitla by se ale v jiném jazykovém prostředí a stala by se menšinou. Rozhodně by to neměla jednoduché.

Došlo by k sametové revoluci, pádu berlínské zdi, konci studené války... a pro Moravany by svitla naděje, že se do českých zemí opět navrátí. Jenomže - než by došlo k nějakému vyjednávání, vyhlásilo by Slovensko jednostranně nezávislost pro celé své  území a jasně by ve své nové ústavě deklarovalo, že Morava je nedílnou součástí Slovenska...

Jak by se vám to líbilo? Jistě jste si všimli, že (papírově), z hlediska mezinárodního práva je všechno v pořádku... (stejně tak, jako u Krymu).

Něco tu přece jen ale v pořádku není...

Nicméně uvažujme dál...

Situace na Slovensku - hlavně však na ukradené Moravě se začíná radikalizovat. Uvědomte si, že i když byla při darování Morava plná česky mluvícího obyvatelstva, tak za tu dobu je tam i mnoho národností jiných, z nichž asi největší Moravská "menšina" bude mluvit slovensky.

Když dojde k radikalizaci společnosti, k vzestupu nacionalizmu, tak je nejvíc ohrožen mateřský jazyk těch, kteří nejsou "naši".

A tak si představme, že i v tom našem hypotetickém modelu k radikalizaci společnosti dojde. Z různých pomyslných hrobů po celém Slovensku začnou vylézat nejrůznější zombie s hákovými kříži, po ulicích se začnou valit noční pochody s hořícími pochodněmi, nesoucí transparenty s vyobrazením Josefa Tisa a Andreje Hlinky, až nakonec... po krvavém masakru v Bratislavě dojde  k převratu a k moci se dostane pučistická vláda podporovaná pouličními neonacisty a namísto demokraticky zvoleného prezidenta dosedne prezident pučistický. Jedno z prvních jednání nové slovenské vlády bude věnováno návrhu na povolení jediného úředního jazyka na Slovensku - slovenštiny.

Je to celé v režii Slovenské republiky, takže nemůžete dělat vůbec nic!

Přesvědčovat svět o tom, že drtivá většina Slovenské Moravy je stále česká, nemá smysl, protože jediné, co by to mohlo dokázat je referendum, ale to je naprosto neprůchodné. Jednak je v ulicích Slovenská Policie, jednak jsou moravská kasárna plná slovenské armády… a jednak slovensky mluvící menšina na Slovenské Moravě je radikalizovaná nejvíc z celého Slovenska, protože přece to kde Oni žijí je "jejich", tedy slovenské území a Češi tu už dávno nemají co dělat…

Řešit to silou nelze - byla by to agrese, nehledě k tomu, že v dnešní době nemůžete beztrestně napadnout vojensky cizí stát a ukradnout mu část jeho území a to ani tehdy, když toto území bylo kdysi vaše. Takže nic…

A teď střih… a změna scénáře:

Na hranicích této kdysi darované Moravy je jedno město, v němž jste za dob Československého státu měli velmi důležitou část armády, kterou si nemohlo Slovensko při vyhlášení samostatnosti ponechat tak jednoduše jako ostatní území. Došlo tehdy k dohodě (dejme tomu na padesát let), že toto město sice už české nebude, nicméně ona (pro obranu ČR velmi důležitá) posádka tam zůstane. ČR bude Slovensku platit roční "nájemné" a zaváže se, že počet mužů ve zbrani nepřesáhne nikdy stanovený počet a že každý rok budete dopředu oznamovat aktuální počet vojáků na příští kalendářní rok.

Takže máte své vojáky v cizím státě!

Ostatně tak, jako spousta jiných zemí po celém světě. Tito vojáci se mohou volně pohybovat po celém "hostitelském" státě, pokud jim to ovšem jejich velitelé dovolí a dostanou od nich pro dané oblasti "opušťák". Stejně tak, jako můžete např. bez jakýchkoli problémů potkávat americké vojáky v kterémkoli městě Německa… můžete (v tomto hypotetickém modelu), potkávat vojáky české na této Slovenské Moravě, což ostatně bylo stejně normální i po celou dobu před osamostatněním Slovenska, tedy od vzniku společného státu.  

Situace je stále velmi napjatá. Agresivita neofašistických aktivit na Slovensku stoupá a není vám ani neznámo, které cizí síly toto nacionalistické peklo pomáhaly rozpoutat... Stejně tak víte i o tom, že zájem o váš vojenský objekt na Slovenské Moravě je obrovský. Musíte jednat rychle.

Pokud nechcete nečinně přihlížet na likvidaci Moravanů a nechcete ohrozit obranyschopnost ČR tím, že by se onen vojenský objekt dostal do cizích nepřátelských rukou, pokud nechcete roztočit spirálu násilí na Slovenské Moravě, potažmo v Evropě, či na celém světě - a přesto si zachovat čisté svědomí a čisté ruce - máte jen jednu možnost.

A tu pochopitelně využijete.

Výsledek bude pro celý svět šokující, nicméně karty v této hře, rozdáváte vy a všechna esa máte na karetním stole před sebou.

V reálu to vypadá tak, že v den vyhlášení referenda o znovupřipojení Moravy k ČR, jsou moravská města plná ozbrojených českých vojáků, hlavně však ve volebních místnostech a před nimi, jakož i na hlavních silničních tazích z Bratislavy, a jejich úkol je jediný: Bez použití zbraní zabránit jakémukoli narušení probíhajícího referenda.

Referendum dopadne tak, že drtivá většina občanů odpoví na jedinou otázku referenda kladně. Svoláte příslušné státní orgány a oznámíte světu, že v souladu s listinou základních lidských práv a svobod, a v souladu s mezinárodním právem, byla na základě regulérního referenda připojena Morava k České republice.

Je jasné, že všichni vaši dosavadní nepřátelé, jakož i sympatizanti slovenských neofašistů, budou šílet. Vykřikovat nesmyslné řeči o invazi zelených mužíčků, o neplatném referendu pod násilím napřažených zbraní, o tom, že jste to byli vy, kdo "probudili" a podporovali neonacisty v Bratislavě a na Slovenské Moravě, abyste mohli vzápětí Moravu anektovat, atd. … atd - vždyť to celé už znáte…

Co se ale stalo doopravdy: 

Byl navýšen počet vojáků, který sice přesáhl rok dopředu avizovaný počet, nikoli však počet maximální.

Pokud budou ve světě výhrady k tomuto navýšení (jako že určitě budou!), máte čisté svědomí, neboť ani slovenská strana vás rok dopředu neinformovala o plánovaném puči, takže jste nemohli rok dopředu vědět, že bude navýšení (z tohoto důvodu), potřebné...

Nepadl jediný výstřel. Vše proběhlo v klidu a pokoji. Žádný váš voják nepřekročil neoprávněně státní hranici cizího státu, žádné vaše letadlo nepřistálo neoprávněně na letišti cizího státu, žádný parašutista neoprávněně neseskočil na cizí území.

Prostě tak, jako kdykoli před tím - dostali čeští vojáci z oné vojenské základny opušťáky do všech větších měst Slovenské Moravy.

Jen jich tentokrát bylo víc a byli zaúkolováni společným posláním...

Závěrem

Samozřejmě není obvyklé udržovat na ulicích cizího státu pořádek a chránit jeho obyvatelstvo před útoky výtržníků, či vrahů. Jenomže ani občanské války nejsou obvyklé a např v takové Oděse plně "funkční" místní policie přece byla, stejně tak, jako i sbory hasičů. 

(Nevím jak vy, ale já bych nevím co dal za to, kdyby tehdy v Oděse v květnu 2014, nějací zelení mužíčci byli, a celé té hrůze zabránili...)