Stín berlínské zdi zasáhl Ukrajinu

Prozatím se jedná o informační válku, v níž si každý může najít to, co právě hledá, co potřebuje, neboť na tomto tržišti dezinformací se prodává všechno… jenom pravda ne...

Bezzásadovost je normou. Proto bylo nutné stanovit jistá pravidla a na základě těchto postupovat dál, abychom mohli "uchopit" neuchopitelné či nepochopitelné "pochopit".

V České republice oficiálně platí tyto zásady:

Zásada první - Putin chce rozpoutat 3. světovou válku!

Pokud máte pocit, že tomu tak není, že svět nebyl (od dob karibské krize) nikdy tak blízko 3. světové válce, jako naopak vloni v září, kdy balistické střely (základny NATO ve Španělsku) byly namířeny na Damašek, východní středomoří se plnilo americkými a ruskými plavidly v plné pohotovosti a čínské válečné lodi se k této oblasti blížily, kdy Obama (nositel ceny míru), požadoval na svém kongresu souhlas k začátku útoku na Sýrii - a právě Putin Obamovo úsilí rozpoutat válku zmařil - nevadí…

I tak nadále platí zásada první.

Zásada druhá - Putin je zločinec, agresor, zvysoka kašlající na mezinárodní právo!

Možná můžete namítnout, že Putin do doby ukrajinské krize figuroval pouze ve dvou válečných konfliktech a to nikoli jako agresor. Tou první byla (tzv. druhá) Rusko - Čečenská válka, jež byla bezprostřední reakcí na Čečenskou agresi v Dagestánu.

Tou druhou byl válečný konflikt s Gruzií, ovšem rovněž až bezprostředně po té, co Gruzie napadla Jižní Osetii. Putin tehdy jednal v souladu s článkem 51. Charty OSN, takže můžete mít pocit, že Putin naopak mezinárodní právo uctívá.

Nevadí, i tak platí zásada druhá.

Někdo možná namítne, že např. NATO se (ve stejném období) může "pyšnit" válečnou intervencí v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Afghánistánu a Libyi. Mohlo by se proto zdát, že nikoli tedy Putin, ale NATO je agresor kašlající na mezinárodní právo.

Omyl! I v tomto případě  pochopitelně platí zásada druhá...

Zásada třetí - Putin chce znovu obnovit Sovětské impérium. Začal anexí Krymu a bude postupovat dál, dokud svůj chorobný sen nenaplní.

Chtěli byste namítnout, že je to pitomost, protože ani Jižní Osetii přece neanektoval, jen ji zaručil nezávislost na Gruzii?

Někdo by mohl namítnout, že Krym není až tak dobrý příklad anexe, jelikož nepadl jediný výstřel. Ruská armáda jen neprodyšně uzavřela Krym, aby zabránila vstupu radikálů, teroristů a fašistů "putujících" z Majdanu  a umožnila tak občanům Krymu uspořádat poklidné, žádnou provokací nenarušené, referendum, v němž se prokázalo, že 96% obyvatel chce připojení k Rusku. A nikdo jiný, než lid, přece, ve skutečné demokracii nevládne…

Ne! I v tomto případě platí zásada třetí!

Pokud bych chtěl i nadále pokračovat v započaté ironii, uvedl bych Zásadu čtvrtou: NATO skončením studené války setrvalo ve své pozici, nikdy nemělo v úmyslu nadále expandovat, natož pak (někdy) začlenit Ukrajinu.

Ale dost ironie. Pro pochopení situace mezi Ruskem, Ukrajinou, EU a USA, tedy mezi Ruskem, Ukrajinou a NATO se musíme vrátit v čase, až k sjednocení Německa. Jelikož Rusko má v Radě bezpečnosti právo veta, nemohlo by nikdy dojít ke sjednocení Německa bez souhlasu Moskvy.

Ono ale ani tak nešlo o sjednocení Německa, jako takové. Vznikl zde problém, že nové, sjednocené Německo by mělo setrvat v NATO. Jinými slovy, bývalá NDR se měla (jaksi automaticky) stát členem NATO, jelikož NSR pochopitelně členem této aliance byla. Po ujištění, že se v budoucnu  NATO "ani o píď " nehodlá rozšířit směrem k Rusku, Gorbačov tehdy sjednocení Německa odsouhlasil.

Víme však velmi dobře, jak to dopadlo ve skutečnosti. Po ujištění Ruska, že po ukončení studené války nebude NATO expandovat, se k této organizaci připojilo Polsko, Maďarsko a Česká, republika, dále pak Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Slovensko, Bulharsko a Rumunsko, Albánie a Chorvatsko.

Obavy Ruska byly tedy víc, než opodstatněné.

Rusko po období studené války zůstalo nejenom zrazené a podvedené západními mocnostmi, ale (a to hlavně v případě Ukrajiny) i velmi ohrožené. Jen si vzpomeňte, co znamenalo (zcela analogicky) pro USA rozmístění sovětských raket na Kubě.

Prezident Viktor Janukovič byl celkem proevropský - i když počítal s mnohem pomalejším začleněním, jakož i vybojováním jistých ústupků a výjimek pro Ukrajinu, ovšem bezpečnostní zakotvení neviděl ve vstupu do NATO, jako jeho předchůdci vzešlí z "Oranžové revoluce", nýbrž v jakési "nárazníkové" zóně mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí. Vyhlásil Ukrajinu neutrální a "bezblokovou".

Rusko neutrální Ukrajinu uvítalo, ovšem EU a USA (potažmo tedy NATO), doslova šílí…

Rakety na Kubě způsobily karibskou krizi. V tomto případě (prozatím) nejde o rozmístění raket, ale jen o místo, kam by bylo možné (a nanejvýš žádoucí) je umístit. Proto se domnívám, že začátek 3. světové války prozatím nehrozí. Hrozí však (ze strany Ruska, podobně jako v případě Gruzie) naplnění článku 51. Charty OSN, jelikož situace se současné ukrajinské "pučistické" vládě zcela vymyká z rukou a namísto předcházení problémům, nechává problémy narůstat, "žít vlastním životem" a takto přerostlé  je pak "řeší" pouliční válkou, tj. střelbou do vlastních lidí. I ti, co jsou prorusky smýšlející jsou přece Ukrajinci. Pokud Policie selhává v prevenci a následky svého selhání "řeší" střelbou do lidí, tak právě pro takové případy tu článek 51.  Charty OSN přece je.

Vítejte ve studené válce jednadvacátého století...!